Malý módní salónek

U Jany doma

V: No tak, co mi chceš říct?

J: Potřebuju abys mi řekla co si o tom myslíš.

V: Pokusím se, ale nejdřív mi to řekni.

J: Víš, děsně mě mrzí co sem ti způsobila s tim Lukášem fakt mě to trápí, jenomže už to prostě nejde vrátit.

V: Řeknu ti že sem tě nenáviděla.

J: Tušila jsem to. (zamyslí se) Před dvěma dny sem dostala esemesku. Počkej ukážu ti jí.

Po chvilce

J: Tak tady je. Nejhorší bylo, že jsem z počátku vůbec nevěděla kdo mi píše ale pak jsem uvěřila a šla jsem k lesu jak napsal.

V: No a kdo to teda byl?

J: (chvíli mlčí) Ondra

V: Co? Ondra z béčka?

J: Hm. Tušíš správně.

V: No a co vidíš za problém?

J: Prostě jsem mu řekla že musí počkat, protože jsemprávě ukončila vztah. Když já nevím. Pořádně ani netuším jestli ho mám ráda. Vždyť jsme si nikdy blízcí nebyli.

V: No řeknu ti že seš teda ve svízelný situaci. Ale proč váháš? Vždyť je Ondra docela hezkej.

J: Hm, já to tak ale nevidím. Možná časem.

V: A ono mu vadí že ho nechceš hned?

J: Když jsem mu řekla, že potřebuju čas, připadalo mi že se urazil.

V: Chápu, takže ho to mrzelo.

J: Řeknu ti že ještě před dvěma měsící bych netušila že se mi tohle stane.

V: No tak to já taky ne.

J: To jsme dopadli.

V: Jo to máš pravdu. Hele už musím jít.

J: Hm, počkej, doprovodím tě.

V: Dík

Mezitím co se stalo Zuzce

DRRRN DRRN

Ahoj. Podivej se za sebe.

Z: Děláš si někdo srandu? (otočí se)

Z: Davide! Co pořád chceš?

D: Chci si s tebou promluvit.

Z: A o čem? O tom jak tě Lenka balí?

D: Ne nebalí mě. Myslím.

Z: No vidíš, ani to sám nevíš. Nech mě být. Až to budeš vědět jistě tak si mě najdi. (rozběhne se)

D: Zuzko!!! Auto! Počkej!!!

Ale bylo pozdě. Zuzka vběhla přímo pod auto.

D: Bože. To se nemělo stát.

Ř(řidič): Ježiši. Ale ona tam opravdu vběhla sama. Bylo to velmi rychlé.

D: Vím, zavolejte prosím vás záchranku.

Ř: Jojo.

Po chvíli

D: Co je jí přežije?

Z(záchranář): Je ve velmi těžkém zdravotním stavu. Uvidíme později.

D: A...mohu jet s ní?

Z: A vy jste kdo?

D: No ode mě utekla na tu silici.

Z: Bohužel, kdyby byla v příznivějším stavu tak ano. Ale teď je opravdu v kritickém.

D: A kam jí vezete?

Z: Do fakultky v Plzni.

D: Hm děkuju. Zkusím tam dojet vlakem.

Po hodině v nemocnici

D: Prosím vás pane doktore jak je na tom?

Do: Měla obrovské štěstí, přežije to. Ale teď za ní nemůžete, nejste rodinný příslušník ne?

D: Ne to nejsem. Ale děkuju za zprávu.

D ( vduchu): Ach jo. To sem ale debil. Tohle mi nikdy neopustí.

ZUZKA MĚLA OBROVSKÉŠTĚSTÍ. CO UDĚLÁ AŽ SE PROBERE?             POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...