1.díl-PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN
19. 4. 2009
U Zuzky doma
CRRRRRRRRR
Z: Áááá, zase ten budík! Kdyby aspoň nebyla ta škola, tak mně to nevadí. No, co se dá dělat, do školy musim.
v kuchyni
Zo: Ahoj, zlatíčko. Tady si to sněz a já už musim. Táta odešel dřív. Pa.
Z: Hm, čau. (protáhne se)
KLAP (dveře)
U Verčy doma
V: Mamííí. dneska nejdu do školy! A nepřemlouvej mně!
S: Hele, neprovokuj. Šup ven!
V: Ne mamí, mně se tady líbí !
S: Mam tam jít? Ale pak uvidíš!
V: Tak to radši vylezu. Bože, to je život.
S: Takovej, jakej si zasloužíš!
V: Vtipný :(
U Jany doma
J: Brácha? Kde zase seš?
NIC
J: Hej, to seš mrtvej?
NIC
J: Asi jo :), ale fakt, kde seš?
NIC
v obýváku
Lísteček
Musel sem dřív do školy. P
J: No, to je super. To je divný, že tam chodí takle nějak často. Hm, ale to je vlastně jeho věc.
ve škole
V: Čus holky.
J: Ahoj.
Z: Čaues, tak co jaký byli prázdniny?
V: Ale jo, v poho :) A co vy? (sedne si)
J: Taky dobrý ale mam spíš strach o bráchu. Pořád píše na lístečky, že musí do školy. Už to dělá dost dlouho. Je to divný.
Z: Tak to hodně štěstí v zjišťování. To u mně to bylo tak půl na půl. Hele, David. Je čím dál tím víc hezčí. A co Verčo ten tvůj? Už proběhlo něco víc?
V: Co blbneš?! Dyť s žádnym nechodim, jenom si píšu ale nic jinýho v tom není!
J: Jo, to já se zase zamilovala.
Z: Do kohopa? Že by zase zajiskřilo mezi tebou a Pavlem? Uau
J: Blázníš? S tim je konec. Je to někdo úplně jinej, ale řikat vám víc nebudu. Je to moje tajemství.
V: Tak proč nám to řikáš dyš je to tvoje tajemství?
J: Co??? Nevim. Někdy se i tajemství řeknou.
Z: Ale teď už to není tajemství.
J: Jakto?
Z: No protožes nám to už řekla. Tajemství se přece neříkají. To už pak nejsou tajemstvím.
J: Hm, to je jedno.
(přichází učitelka s novým žákem)
Z: Koukej, ten je good a de i k nám.
V: To ne!
Z: Co je? Zbláznili se ti mozkový buňky?
V: Ty si blbá. Ty bláho!
J: No tak co je?
V: Ale to je ten kluk se kterym si píšu. Bože můj.
J: No tak to je good.
V: Jak pro koho. Pro tebe třeba ne.
J: Proč? Mně se taky líbí.
V: Tak hele, ten je můj!
J: A jak to chceš dokázat?
V: Uvidíš.
J: Jo tak to už se těšim.
V: Ježiš ta je blbá!
Z: Jo to jo. To bude eště sranda.
Jak řekla Zuzka. To bude ještě sranda. Ale sranda netrvá napořád...
Ten příběh je faakt dobrej
(Erin, 22. 4. 2009 16:08)